projects_jakub knápek
material & thought exploration through crafts<3
material research
Čím dál přirozenější fascinace minulostí a její prosakování do estetiky má za důsledek zvyšující se zájem o to, co vyšlo z módy. Pocit nostalgie vybízí k muzealizaci každodenností. Mimo tyto tendence ale přetrvávají momenty, kdy je dědictví předchozích dějinných etap zatíženo negativními konotacemi a společnost, více než k jejich uchovávání, inklinuje k opomíjení a demolici. Přesto s námi některé hmotné pozůstalostí koexistují ve stavu svého nenaplněného potenciálu a mají tak stále možnost se dožadovat uznání svého významu. Toto téma se pokusím popsat na příkladu stavby Linnahall v estonském Tallinnu. 1
Megalomanský komplex vznikl ku příležitosti jednorázové akce — olympijských her, které se konaly roku 1980 v Moskvě. V Tallinnu měly probíhat soutěže vodních sportů, primárně veslařství. Budova Linnahall se nachází u pobřeží Baltského moře, v původní staré industriální části města, která je v dochozí vzdálenosti od jeho centra. Po zbourání tehdy již nevyužívaných továrních hal byla vypsána architektonická soutěž, ve které zvítězil architekt Raine Karp s jeho asistentkou Riina Altmäe. Autoři přišli s návrhem, který primárně pracoval s tím, jakou roli hraje objekt v pohledu od centra, a z lodí plujících z finského zálivu. Hledali způsob, jak městu a veřejnému prostoru znovu navrátit mořské pobřeží historicky pohlcené překladišti a přístavy. Vznikla tak spojnice města s vodou, která nezasahovala do signifikantní středověké siluety města. Návrh se musel vypořádat s železničním napojením, tehdy ještě fungujících továren východně od města, což dalo vzniku promenádě, velkolepému předprostoru. Středověký charakter Tallinnu se do nálady návrhu výrazně propisuje ne z hlediska “pohádkového středověku”, ale spíš z obranných systémů téhle romance. 2
Tallinský Linnahall sousedí s centrem města a přesto je svým způsobem periferní a jeho pozice ve struktuře města je více než neurčitá. Bez původního významu se budova postupně stala vágním terénem a kvůli současnému stavu jsou jeho vnitřní prostory veřejnosti nedostupné. I přes uzavření objektu se dá díky své konfiguraci z velké části prozkoumat i dnes, alespoň tedy z venku.
Svojí signifikantní estetikou, která nejednomu může připomínat období Sovětského svazu, nelze popřít fakt, že se jedná o objekt, který jako první zaujal pozici spojnice starého centra s pobřežím Baltského moře. Který revitalizoval tehdejší industriální brownfieldy. Otevřel obyvatelům Tallinnu nové perspektivy a šel svým způsobem příkladem, jak se
o městském pobřeží uvažuje i v dnešním městském plánování většiny měst. Kdy jejich růst vede k vymísťování průmyslu a přístavů od center měst a břehy řek či moře se znovu stávají živou součástí veřejného a mnohdy hlavně kulturního dění. V tomto je pojetí Linnahall na svou dobu pokrokové a nadčasové. Může tak být vnímán i jako objekt, který symbolizoval brzký rozpad SS a vyhlížel novou etapu? 3
Velikost a velkorysost budovy, spolu s porevoluční averzí veřejnosti vůči svým politickým stavitelům jsou možná jejím pomyslným hřebíčkem do rakve. Je možné pro takové objemy dnes najít funkční a ekonomickou náplň? Je možné financovat ohromné náklady na rekonstrukci zanedbaného stavu? I když je dnes Linnahall dnešní generací přijímána lépe než v 90. letech, stejně jako řada dalších socialistických domů po celé Evropě, je ekonomicky udržitelné takové monumenty zachovávat jen pro jejich architektonické
a výtvarné hodnoty? I když to ufinancovatelné velmi pravděpodobně není, je i tak naprosto přirozené se ptát, zda i přesto tyto budovy uchovat jako upomínku prostě chceme.
Subjektivní, generační vnímání domů jako je Linnahall je předmětem politických manipulací. Plánování města, koncentrace obchodních a kulturních aktivit je mnohdy záměrně směrována do jiných částí vzdálených těmto domům, aby si k nim další generace nevytvářely přílišný vztah, vzpomínky. 4
Urbanistické návaznosti s tehdejší okolní zástavbou, které kompozice Linnahall rozvíjí, jsou dnes novými zásahy narušovány. Tím je, záměrně, od města znovu pomalu odtrhávána a stává se opuštěnou, zapomenutou krajinou. 5
__________________
2, 3/ Andres Kurg / Estonia: the remarkable afterlife of the Linnahall concert hall
1, 4/ Francisco Martínez / An Anthropology of Forgetting, Repair and Urban Traces
5/ Owen Hatherley / Buildings Speaking About Reading
material research
installation of key imprints